CZ | ENG | ES

Základní informace:

Počet obyvatel: 10,4 milionu (projekce 2010)

Rozloha: 1 098 581 km2

Oficiální jazyk: Španělština, kečuánština, aymarština

Přístup k moři: Není

Sousední země: Chile, Peru, Brazílie, Argentina

Hlavní mezinárodní letiště: La Paz (El Alto), Santa Cruz de la Sierra

 

Hlavní město: Sucre (Sucre je ústavou stanovené hlavní město země, nicméně všechny hlavní vládní úřady sídlí v La Paz), La Paz (2 mil. obyv.)

Velká města: Santa Cruz de la Sierra (2M), Cochabamba (0,62M), Sucre (0,33M), Oruro (0,27 M), Potosí (0,21M), Tarija (0,21M)

Městské obyvatelstvo: 67%

Politický systém: Prezidentská republika

Prezident: Juan Evo Morales Ayma

Politická orientace: Movimiento al Socialismo - MAS (bol. socialismus)

Oficiální měna: Boliviano (BOB), souběžně je všeobecně akceptován americký dolar, což je rovněž měna větších transakcí.

Daň na vývoz deviz: 0%

Členství v mezinárodních organizacích:

CAN, CD, CELAC, FAO, G-77, IADB, IAEA, IBRD, ICAO, ICC (národní komise), ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, ILO, IMF, IMO, Interpol, IOC, IOM, IPU, ISO (korespondent), ITSO, ITU, LAES, LAIA, Mercosur (ve schvalovacím řízení), MIGA, MINUSTAH, MONUSCO, NAM, OAS, OPANAL, OPCW, PCA, UN, UNASUR, UNCTAD, UNESCO, UNFICYP, UNIDO, Union Latina, UNISFA, UNMIL, UNMISS, UNOCI, UNWTO, UPU, WCO, WFTU, WHO, WIPO, WMO, WTO (zdroj CIA World Factbook)

Poznámky: Není vyžadována speciální registrace zahraničních investorů

Základní ekonomická data:

HDP: 23,937 miliardy USD (2011, běžné ceny)

HDP / ob.: 2 373 USD (2011, běžné ceny)

Veřejný dluh: 34,2 % HDP (2011)

Míra inflace: 4,7% (odhad 2012)

Hospodářský růst:

Struktura bolivijského HDP:

Vývoj obchodní bilance Bolívie v milionech USD, roky 2006 – 2011

Komoditní struktura bolivijského exportu, rok 2010

Geografická struktura bolivijského exportu, rok 2011

Komoditní struktura bolivijského importu, rok 2010

Geografická struktura bolivijského importu, rok 2011

Tok přímých zahraničních investic do Bolívie v milionech USD, roky 2000 – 2011

Obecná charakteristika prostředí

Ekonomika

I přes nesmírné nerostné bohatství, kterým tato země disponuje, zůstává Bolívie jednou z nejchudších a nejméně rozvinutých zemí regionu. Podle velikosti HDP by se Bolívie v rámci žebříčku ekonomik regionu Jižní Ameriky umístila až na devátém místě. Je podstatné zmínit, že zcela rozhodující podíl na tvorbě HDP má těžba a navazující obchod s uhlovodíky a jinými primárními surovinami. Extrémní závislost Bolívie na nerostných surovinách je vidět zejména na komoditní struktuře exportu, kde suroviny tvoří přibližně tři čtvrtiny celkové hodnoty, následují zemědělské produkty, zejména sója (8,2%), slunečnice (1,8%) a paraořechy (1,5%). V dovozu podobně jako u jiných rozvojových zemí převažuje poptávka zejména po kapitálových statcích, spotřebním zboží a palivech.

 

Přestože bolivijská ekonomika vykazuje v posledních letech poměrně silný ekonomický růst, má struktura tohoto růstu velmi úzkou základnu tvořenou právě zmíněnými tradičními sektory, zejména těžbou (15,51% HDP) a zemědělstvím (9,78% HDP). Podle podílu na HDP jsou dalšími významnými sektory zpracovatelský průmysl (10,35%), doprava (8,40%), finanční zprostředkování (8,05%), obchod (7,12%) a stavebnictví (2,55%).

 

Bolívie disponuje rozsáhlými a pestrými zdroji přírodního bohatství, což je fakt, který výrazně zvyšuje její ekonomický potenciál. Bolívie drží v rámci Jižní Ameriky druhé největší zásoby zemního plynu (0,4% světových zásob) a páté největší zásoby ropy. Ložiska uhlovodíků jsou umístěny v dlouhých pánvích při východním úbočí andského masivu v jižní části země (provincie Tarija). Bolívie rovněž vlastní největší světové zásoby lithia (40-70% světových zásob). V tropickém pralese na východě země u hory El Mutún bylo nedávno objeveno rozsáhlé ložisko železné rudy a magnesia. Výzkumy hovoří o 40 miliardách tun železa a 10 miliardách tun magnesia, což by znamenalo, že El Mutún ukrývá největší světové ložisko železné rudy. Vzhledem k odlehlosti a nedostupnosti regionu je předpokladem těžby vybudování základní infrastruktury. Andské oblasti země navíc nabízejí významné zásoby zinku, cínu, stříbra, wolframu, zlata, antimonu, olova a soli. Nezanedbatelnými jsou rovněž bohaté zdroje podzemní vody a dřeva.

 

Bolívie je jednou ze zemí s největší sociálně-ekonomickou nerovnoměrností na světě. Giniho index zde dosahuje hodnoty 58,2 bodu. Podle výzkumu Světové banky z roku 1996 existuje v bolivijské společnosti vztah mezi rasou a ekonomickým postavením a to v neprospěch indiánské části populace. Jak je blíže vysvětleno v sekci zabývající se politickými poměry, v Bolívii je tradičně udržován monopol politické a ekonomické moci v rukou úzké bělošské menšiny, přičemž hodnota Giniho koeficientu je výsledkem této asymetrie.

Politické a národnostní rozdíly v Bolívii determinují rovněž rozdílnost ekonomického profilu jednotlivých regionů. Zatímco západní část země obývaná indiány je charakteristická ubohými sociálně ekonomickými podmínkami a zejména zaostalým zemědělstvím, východní nížinaté oblasti jsou typické vysoce mechanizovanou zemědělskou činností s návaznou infrastrukturou potravinářského průmyslu. Centrum východního regionu Santa Cruz de la Sierra je střediskem komerčních služeb a rodícího se zpracovatelského průmyslu, přičemž ekonomika tohoto regionu tvoří základní hnací motor ekonomického rozvoje celé země.

 

Slabá funkčnost státních institucí v Bolívii je jedním z důvodů existence bujícího šedého sektoru ekonomiky. Podle Worldwatch Institute dosahuje podíl šedé ekonomiky na bolivijském HDP až dvou třetin. V osmdesátých letech tvořil podíl zaměstnanosti v šedém sektoru až 60%, přičemž se předpokládá, že toto číslo od té doby dále rostlo. V oblasti neoficiálního hospodářství hraje stále větší roli narkoprůmysl. K boomu tohoto sektoru dochází od konce sedmdesátých let, kdy Banzerovská diktatura z narkoobchodu zřejmě přímo profitovala. Bolívie je po Peru druhým největším producentem koky na světě. V současné době navíc po úspěšném potlačování drogových gangů v Kolumbii rapidně roste význam Bolívie jako kokainové velmoci, která je nyní třetím největším světovým výrobcem kokainu.

Nevýhody bolivijského trhu představuje zejména chatrná infrastruktura a absence přístupu k moři. Transportní alternativu k převážně bahnitým silnicím nabízí železnice či přístup do splavného říčního systému Paraguay-Paraná. Železniční systémy jsou v Bolívii dva, východní a západní, které však nejsou vzájemně propojeny.

 

Výhody trhu

Existence nových rozvíjejících se odvětví, nízká úroveň omezení pro zahraniční investory, vysoká gramotnost (91%), rostoucí populace a mladá pracovní síla, pozitivní hospodářský výhled, akceptace amerického dolaru.

 

Překážky trhu

Nedostatečná infrastruktura, praktiky neformálního sektoru politická nestabilita, nedostatečná funkčnost veřejných institucí.

 

Podmínky pro zahraniční investory

Nulová daň na vývoz kapitálu, žádná zvláštní registrace zahraničních investorů, zisky v sektoru nerostných surovin musí být reinvestovány v Bolívii.

 

Politické a sociální prostředí

Bolívie vykazuje v porovnání se sousedními státy výrazné odlišnosti ve svém sociálně politickém profilu. Podle posledního cenzu tvoří původní indiánské obyvatelstvo 62% celkové bolivijské populace, na mestice připadá 25-30% a na bělošské obyvatelstvo pouhých 10-15%. Jde tedy o zemi s nějvyšším podílem indiánské populace na světě. Tato sociální struktura má však zcela asymetrický odraz na politicko-ekonomickém rozdělení moci v zemi. Od šestnáctého století v podstatě až do konce osmdesátých let dvacátého století byla bělošská menšina jedinou dominující silou v zemi v oblasti politiky i ekonomiky, přičemž indiáni byli drženi mimo záležitosti bělochů prostřednictvím administrativní a ekonomické diskriminace s rasistickými rysy.

Základnu této moci tvořily tradiční latifundistické rodiny koloniálního původu. Konzervatismus těchto aristokratických kruhů vedl k udržení feudálního monopolu až do současnosti. Ještě v roce 1989 údajně pouhých 1,8% populace kontrolovalo 85,3% soukromé půdy v Bolívii, což připadá přibližně na sto rodinných klanů.

 

Ve druhé polovině osmdesátých let dvacátého století se Bolívie ocitla v liberálním proudu, který zasáhl celý region. Neoliberální vlády tehdy provedly za podpory USA reformy nejen hospodářského systému, ale soustředily se rovněž na posílení občanských a politických práv, které zasáhly i deprimované indiánské obyvatelstvo. Uvolnění útlaku vedlo k poměrně rychlé politické emancipaci této většinové skupiny, která se během pouhých deseti let zorganizovala v rozhodující politickou sílu reprezentovanou socialistickou stranou MAS (Hnutí za socialismus). Ve volbách roce 2005 pak MAS pod vedením aymarského indiána Eva Moralese drtivě zvítězil v národních volbách, ovládl centrální vládu a po několika stoletích tak vytlačil tradiční elitu z čela země.

 

Vývoj od roku 2005 pak charakterizuje mocenský souboj MASu, který sice formálně vládne, ale reprezentuje pouze minimální ekonomickou sílu, a původními postfeudálními elitami, které, ač se nacházejí v silné demokratické menšině, stále kontrolují klíčové ekonomické kanály a udržují svůj vliv v armádních složkách. Střet těchto politických sil vyvrcholil v roce 2008, kdy liberální východní část země hrozila odtržením. Morales několik měsíců trvající krizi vyřešil kompromisem, když politické požadavky východní opozice zahrnul do nově připravované ústavy, která byla později schválena v celonárodním referendu. Tímto byla nastolena  mocenská rovnováha, díky které dochází mimo jiné k udržení ekonomicky poměrně liberálního prostředí založeném na jedné straně na spravedlivějším přerozdělování národního bohatství a na druhé straně na nezasahování do soukromých majetkových vazeb. Evo Morales potvrdil svou pozici v prezidentských volbách v roce 2009 vítězstvím s podporou více než 64% hlasů. Zajímavostí je, že procentuální podpora MASu zhruba kopíruje podíl indiánského obyvatelstva.

 

Popsané vnitřní rozložení sil má i zřetelný geografický rozměr. Tradiční bašta latifundistických elit se nachází ve východní nížinaté části země, kde existují vhodné podmínky pro rozvoj rozsáhlých zemědělských haciend. Centrem východního regionu a zároveň nejdůležitější hospodářskou metropolí země je největší bolivijské město Santa Cruz de la Sierra. Indiánské obyvatelstvo je naopak koncentrováno v horské části země s centrem v La Paz. Východ (provincie Pando, Beni, Santa Cruz, Chuquisaca a Tarija) často nazývaný pro svůj tvar Zemí půlměsíce (la Media Luna) vykazuje zcela odlišné kulturní, sociální i ekonomické charakteristiky než zaostalejší Západ (provincie La Paz, Oruro, Potosí, Cochabamba, Chuquisaca) obývaný převážně kečuánskými a aymarskými indiány.

 

Podle neoficiálních politických analýz má rozhodující vliv na politiku v zemi Moralesův viceprezident Álvaro García Linera. Spolu s Moralesem udržují radikální levicovou a pro indiánsky orientovanou rétoriku postavenou na Moralesově image, avšak ve skutečnosti razí pragmatickou politiku jak na úrovni mezinárodních vztahů, tak zejména v oblasti ekonomiky. Důkazem důvěry ve stabilitu investičního prostředí je opětovný růst přílivu přímých zahraničních investic po krátkodobém propadu zaznamenaném v době nástupu Moralese v roce 2005.

V perspektivě dlouhého období však Bolívie představuje velmi nestabilní politické prostředí charakteristické častými převraty, silným vlivem armády a frekventovanou změnou zákonů. Od získání nezávislosti v roce 1825 se v zemi odehrálo více než 150 převratů, přičemž došlo k sepsání sedmnácti nových ústav a šesti ústavních dodatků. Lze předpokládat, že nestabilita bude pokračovat i v blízké budoucnosti. Stmelujícím elementem politického tělesa MAS je totiž především krátkodobé nadšení indiánů z nově nabytých politických práv. Očekáváme, že po vystřízlivění dojde k ideologickým rozepřím uvnitř indiánského hnutí a profilaci jednotlivých frakcí, což by mělo generovat politické změny.

V oblasti mezinárodních vztahů se Bolívie za vlády Eva Moralese přeorientovala z tradiční spolupráce s USA na křídlo Bolívarské Alternativy představované levicovými režimy regionu. Základními atributy, které determinují zájmy Bolívie na mezinárodním poli ale i zájmy ostatních států v Bolívii, jsou především surovinové zdroje, koko-kokainový sektor a omezující vnitrozemská lokace. Snaha o řešení přístupu k moři se promítá do tradičně špatných vztahů s Chile, které na konci devatenáctého století na Bolívii přístup k Tichému oceánu dobylo.

 

Obchodní a investiční příležitosti

Bolívie je nejméně rozvinutou zemí Jižní Ameriky s širokým budoucím potenciálem, což vnímáme jako velkou příležitost pro odvážné investory. V současné době dochází k rozvoji sektorů, které v sousedních zemích již několik let úspěšně fungují. Mezi tyto sektory patří prodej základního ale i luxusnějšího spotřebního zboží, rozvoj základní infrastruktury služeb a zejména stavebnictví (sektor bydlení).

V oblasti strategických sektorů nabízejí největší potenciál bolivijská ložiska nerostných surovin, která jsou buď těžena neefektivními technologiemi, nebo zatím zůstávají netěžena.

Východní část země nabízí ideální prostředí pro investice do zemědělství a potravinářského průmyslu.

Bolivijská vláda nepraktikuje žádný program investičních pobídek. Některé regionální vlády však pobídkovými programy disponují.

2008: Podle Global Entrepreneurship Monitor má Bolívie největší potenciál pro rozvoj podnikání ze všech zemí na světě.

 

INFRASTRUKTURA

Bolivijská infrastruktura je zcela nedostatečná ve všech směrech, proto lze v příštích letech očekávat její prudký rozvoj v souladu s trendem celého regionu. V současné době dochází k rozvoji téměř neexistující silniční sítě a to jak na interdepartementální úrovni, tak v rámci provincií a měst. Zahraniční firmy tak mohou vstupovat do projektů ve vztahu s veřejným sektorem na různých správních úrovních.

Velký potenciál představuje rovněž rozvoj elektrické sítě a veřejného osvětlení.

 

TĚŽBA A ENERGETIKA

Bolívie disponuje jedním z nejpestřejších a nejbohatších spekter nerostných surovin na světě. Vlastní 0,4% světových zásob zemního plynu a menší ložiska ropy, má největší světové zásoby lithia (40-70% svět. zdrojů), nejbohatší světové ložisko železné rudy, bohatá ložiska magnesia, wolframu, stříbra, zlata, platiny, zinku, cínu, olova, manganu, antimonu, draslíku, mědi, síry, boraxu či soli. Přesto zůstává velká část tohoto bohatství nevyužita. Největší limity pro zahraničí investice v sektoru těžby představují politická nestabilita sektoru a nevyzpytatelnost bolivijské pracovní síly. Podle nové ústavy schválené v roce 2009 patří všechny bolivijské přírodní zdroje státu. Tento rétorický termín rozhodně neznačí zákaz vstupu zahraničních těžařů, nicméně tito sjednávají smlouvy (většinou o pronájmu ložisek na určitou dobu) se státem nebo státními společnostmi. Stabilitě těchto svazků s bolivijským státem však nesvědčí znárodňovací kauzy, které na základě vykonstruovaných procesů postihly některé evropské a americké společnosti (zejména aktuální kauzy společností Red Eléctrica Corp.,  PanAmerican Energy, či South American Silver Corporation). Další významnou překážku tvoří nepředvídatelnost chování hornické pracovní síly, která je známa častými stávkami, demonstracemi, blokádami přístupových cest a těžební techniky. I přes tyto výrazné limity v Bolívii působí více než padesát zahraničních společností aktivních v oblasti těžby. Těžební sektor v Bolívii představuje i přes svá omezení vysoký střednědobý potenciál, který je výsledkem politicko-ekonomické nutnosti těžit a absence adekvátních technologií na domácím trhu.

 

ENERGETIKA

Státní termo a hydroelektrické projekty.

Rozvoj sítě solárních a větrných elektráren, malých hydroelektráren a elektráren na biomasu jako zdrojů energie pro venkovské oblasti.

Stavba plynovodů, plynofikace a rozvod elektřiny.

 

STAVEBNICTVÍ

Stavebnictví vnímáme jako sektor s velmi vysokým potenciálem. Přestože se na HDP podílí jen 2,55%, sektor od roku 2006 roste stabilně tempem přes 7% ročně. Odvětví odráží strukturu bolivijské společnosti, která se vývojově nachází několik let pozadu v porovnání se sousedními státy. Rozvoj domů, bytových domů, zejména uzavřených residenčních areálů s příslušnou infrastrukturou, ale i komerčních zařízení a obchodních center v současné době odráží trend rostoucí emancipace střední třídy. V oblasti vidíme uplatnění pro nové stavební firmy, moderní stavební technologie, ale i například možnost pronájmu velmi poptávané stavební techniky.

V oblasti stavebnictví dochází v současné době rovněž k rozsáhlým státním investicím zejména v programu rozvoje levného bydlení (Programa de Vivienda Social). V tomto odvětví mohou najít uplatnění firmy specializující se na stavbu levných domů, přičemž kritériem je splnění základních parametrů, tj. nízká cena a rychlá výstavba (plán je rozvíjen zejména v horském regionu země, což klade technologické nároky typické pro mírný pás).

 

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Ekologie se v Bolívii nachází teprve v rané fázi svého zrodu. V blízké budoucnosti očekáváme rozvoj čističek odpadních vod, systémů nakládání s odpady a celkového odpadového managementu celých měst, řešení hygienické situace a budování zavlažovacích systémů.

 

ZEMĚDĚLSTVÍ A AGROBYZNYS

Hovoříme-li o investicích do agrobyznysu v Bolívii, máme na mysli výhradně východní nížinaté roviny disponující vysoce úrodnou půdou.  Výhodou pro investice do agrobyznysu v Bolívvii jsou: 1. velmi levná půda a administrativní nenáročnost její koupě, 2. dostupná a levná pracovní síla, 3. napojení na kvalitní infrastrukturu návazných obchodních kanálů. Mezi nejlukrativnější odvětví patří pěstování a zpracování sóje, bavlny, slunečnic, cukru, tabáku, rýže, kakaa, kávy, na severovýchodě země je rozvinuté pěstování paraořechů a mandlí. Velkou perspektivu má výroba produktů ze sóje (které se i přes místní vysokou produkci sóje do Bolívie dovážejí ze sousedních zemí) a výroba sójového a slunečnicového oleje.

Oblast Tarija na jihu země nabízí vhodné podmínky pro pěstování vína. Nacházejí se zde tři významné sklepy (Kohlberg, Campos de Solana a Concepción).

Zajímavé odvětví představuje rovněž těžba a zpracování dřeva (výroba nábytku).

 

CESTOVNÍ RUCH

Bolívie nabízí velký počet turisticky globálně atraktivních destinací, kterým chybí základní infrastruktura kvalitního ubytování a služeb. Mezi největší turistické atrakce země patří solná poušť Salar de Uyuni, jezero Titicaca (Copacabana, Ostrov Slunce), Potosí, horský masiv Cordillera Real se svou Silnicí smrti, jihozápadní oblast jezer a vulkánů (Smaragdové jezero, sopka Licancabur, tisíce plameňáků), či východní pralesní oblasti (Rurrenabaque).

 

OSTATNÍ SEKTORY

Rozvíjejícími odvětvími jsou především telekomunikace, textilní průmysl (Santa Cruz), zpracování kůže, finančnictví (zejména malé podnikatelské úvěry), vzdělávací služby (jazyky), volnočasové služby a moderní služby (design, IT, marketing, aj.).

 

IMPORTNÍ PŘÍLEŽITOSTI

Bolívie nabízí především primární produkty. Kromě nerostných surovin, které tvoří tři čtvrtiny bolivijského exportu, jsou největším exportním artiklem zemědělské plodiny: sója, slunečnice, cukr, bavlna, tabák, káva, kakao, banány, mandle, paraořechy, tropické ovoce a jiné plody.

Bolívie vlastní jedny z nejbohatších lesních zdrojů na světě. Pro dovoz do Evropy mohou být zajímavým artiklem tropická dřeva (surová či polozpracovaná).

V oblasti živočišné produkce představují určitý importní potenciál kůže (hovězí, lama) a vlna z lamy a alpaky.

Ruční výrobky: Stříbrné, dřevěné a kamenné výrobky a bižuterie. Oblečení z lamy a alpaky, kožené doplňky.

 

EXPORTNÍ PŘÍLEŽITOSTI

Bolívie má stejně jako ostatní státy regionu potřebu dovozu kapitálových a spotřebních statků.

Kapitálové statky:

Stroje a strojní zařízení pro důlní a energetický průmysl, logistiku, petrochemii, zemědělství, potravinářský a dřevozpracující průmysl, stavebnictví. Dopravní prostředky (osobní, nákladní, prostředky pro veřejnou dopravu). Dodávky železných konstrukcí (mostů, skladovacích zařízení).

Spotřební zboží:

Základní i luxusní spotřební zboží (elektrospotřebiče, nápoje a pochutiny, vybavení domácnosti, sportovní vybavení a jiné).

 

Charakteristika typického Bolívijce

• Oba regiony (východní nížiny a západní výšiny) se liší ve všech sférách života jako den a noc. Zatímco Cambas (lidé žijící na Východě) jsou typičtí Latinoameričané, Collové (indiánští obyvatelé žijící na Západě) si stále udržují mnoho ze svých původních tradic.

• Obecně platí, že lidé z Východu působící v byznysu nepodporují vládu Eva Moralese a spíše se považují za Cambas než Bolívijce. Rasistické vnímání indiánů je na Východě zcela běžné stejně jako neoficiální rasová diskriminace.

• Východní podnikatelé a obchodníci mají často západní vzdělání a mluví anglicky. Jsou také mnohem přesnější, než je obvyklé u jiných latinskoamerických národů. Při sjednávání schůzek se nicméně doporučuje přesně uvést, o jaký čas se jedná. Pokud totiž někdo uvede, že jednání se bude konat v „americký čas“, je nutné dorazit přesně. Naproti tomu běžný bolivijský čas povoluje krátká zpoždění (15-30 minut).

• Bolivijští běloši jsou rovněž mnohem přímější v jednání než jejich latinskoameričtí kolegové a ke klíčovému bodu se dostávají poměrně rychle.

• Západní indiáni naopak málo kdy ovládají angličtinu a většinou nedůvěřují bělochům. Praktikují zcela odlišné sociální zvyky včetně specifického přístupu k obchodnímu jednání, které povoluje prohru v případě špatného zacházení.

• Společenský status je v Bolívii extrémně důležitý fenomén. V zemi jsou běloši a indiáni rozděleni po sociální a geografické stránce prakticky do dvou různých světů. Tradiční bělošské elity, které ovládají většinu bolivijského mezinárodního obchodu, v podstatě využívají moderní infrastrukturu zcela oddělenou od infrastruktury běžné populace. Tento sociálně-ekonomický dualismus není patrný pouze v rozdělení země na Západ a Východ, nýbrž zasahuje i do struktury samotných měst včetně La Paz. Zatímco sever La Paz a El Alto mají nerozvinutou základní infrastrukturu obývanou výhradně indiány, jižní část La Paz (Zona Sur), obývaná bělošskou menšinou, představuje vysoce rozvinuté moderní město západního typu. Sociální kontakt mezi oběma skupinami není běžný.

• Formální oblečení je předpokladem při jednáních s bělošskými obchodníky a podnikateli a v podstatě v celém východním regionu. Pokud se budete účastnit jednání pod širým nebem v horkém klimatu, doporučujeme obléci si košili s krátkým rukávem a kalhoty. Naopak západní indiánská kultura nemá příliš velká očekávání v oblasti formálního vystupování ani nepraktikuje tradiční západní zvyky, takže nebuďte překvapeni absencí klasické etikety a přizpůsobte se.

SA Connections s.r.o.

Sídlo:

Husova 142

284 01 Kutná Hora

Česká republika

 

tel: (+420) 721 128 679

info@saconnections.cz

 

IČO: 29415098

č.ú.: 2700365667/2010

 

Kancelář v ČR:

SA Connections s.r.o.

Wratislavský palác

Tržiště 366/13

118 00 Praha 1

Česká republika

tel: (+420) 724 880 039

 

Kancelář v Ekvádoru:

SOUTH AMERICA CONNECTIONS, Ltda.

Camino del Tejar, 3-24 y del Paltán

Cuenca - Ecuador

mobile phone: 09830 53643

ccardoso@saconnections.cz

Kontaktní osoba v Ekvádoru:

Ing. Martin Smetáček

General Director

smetacek@saconnections.cz

tel: +593-(0)-995579803 (ECU)

tel: (+420) 607 112 549 (CZ)

O REGIONU     O NÁS     NAŠE SLUŽBY     PŘÍLEŽITOSTI     KONTAKT